Láska bolí, ale já aspoň vím, že žiju ....

Eminem vs. Martika

Pondělí v 17:41 | R´n´R Maky |  Originál vs. Cover
Tak po dlouhé, ale asi vážně dlouhé době mám pro vás (teda pokud to někdo vážně čte, což asi ne Úžasný) další díl svojí rubriky Originál vs. Cover. Tentokrát je to originál od Martiky - Toy Soldiers z roku 1989 a předělávka od Eminema - Toy Soldiers. Mě se líbí obě, navíc Eminem jen zremixoval část původní písničky a dodal k ní rap. Mrkající A jaká vám????




Přidat komentář
 

Život ve stínu IX.

Sobota v 15:15 | R´n´R Maky |  Život ve stínu
Erunámo: Máš sílu teda....(Pousměju se když se stojím nohama pevně na zemi) děkuju ti (oddechnu si a jdu kousek od tý hnusný propasti)
Atanvarne: (usměju se.) ani jsem nevěděla, že ji mám. Nemáš zač, byla to moje povinnost. A radši pojď, mám dojem že se tady blíží skřeti. (zvednu se ze země.)
Erunámo: (Pousměju se a jdu za tebou k tý rostlině) Kolik jí máme vzít?
Samanta: (Tak já jsem skřet jo? Nevydržím to a zavrčím, ale zase se stáhnu, když se začneš splašeně koukat okolo sebe)
Atanvarne: stačí málo. (co to bylo? Rozhlídnu se, tohle vrčení poznám všude Samanta)
Erunámo: Co to bylo? (Začnu se koukat okolo sebe, ale ty si najednou z vyplašenýho pohledu úplně ledově chladná)
Atanvarne: ale nic. (ani se už nerozhlížím. Vím že nechceš abych tě viděla, ale stačí mi pocit že tu jsi.) neokouněj a trhej.
Erunámo: (Zasměju se) Já to nejím…. Vím co ta kytka umí (Naškubu pár stonku a skovám je do tašky)
Atanvarne: můžeme se vrátit? (podívám se na oblohu.)Zbývá nám asi tak 3 hodiny do tmy. Už musíme, jinak to nestihnem
Erunámo: (Seberu jich ještě pár a pak se zvednu ze země) Jdeme?
Atanvarne:to bysme měli. (naposled se rozhlídnu,ale stejně tě nevidím a pak se rozejdu zpátky na tu uzounkou cestu.)nepadej prosím
Erunámo: (Super, teď už mě budeš mít za suchara) Neboj (Přejdu, ač jsem skoro zase spad, ten mostík a teď se vracíme, jenže teď je něco jinak...mám jinej pocit, něž když jsme šli tam)
Atanvarne: ne.(zakroutím hlavou. Když se dostaneme zpátky do lesa, rozběhnu se. Už bych ten klidnej pochod nevydržela, chci do města. Tady se to začne brzy hemžit stínama i za světla.)
Erunámo: (Chvilku běžím za tebou, ale pak to vzdám a jdu zase pomalu, no alespoň že do města trefím)
Atanvarne: (seběhnu dolů a počkám na tebe. Přejít přes Sedmou míli tě samotnýho nenechám. Radši. Když mě dojdeš, znova se rozejdu, ale teď už pomalu, nemám sílu.)
Erunámo: Už si skončila? (Kouknu se na tebe jdu úplně v klidu.) pokud si na to nepřišla, stíny se bojí zvířat a tady jich je víc než dost a navíc to tvoje ochočený)
Atanvarne: s čím sem skončila? (zvednu obočí a podívám se na tebe.)
erunámo: S běháním...Já na tohle nejsem stavěnej...nerad běhám (Zvednu ramena a jdu pořád dál, aniž bych se zastavil) a nemusíš mít strach, já bych došel
Atanvarne: přes Sedmou míli? Promiň, ale nevěřím, že bys to do tmy stihnul. (pohodím hlavou a sleduju, jak právě teď přeházíš Míli.)
Erunámo: Přešel jsme to předtím, přejdu to i teď ne? (Projdu prostě najednou má poct jako by ze mě spadlo nějaký velký břemeno, ale nevím jaký)
Atanvarne: přešel a pak omdlel. (usměju se. Třeba budeš silnější než ostatní elfové,ale dost o tom pochybuji.)
Erunámo: Tak ze mě nedělej hned sardinku (Povzdechnu si a počkám na tebe) Šel jsme tím poprvé (Mrknu na tebe, když mě dojdeš)
Atanvarne: to šel, ale to neznamená, že ti to teď nemůže znova ublížit víš? a to by se mi nelíbilo (to poslední dodám jen šeptem.usměju se)
Erunámo: (Šeptala si , ale já tě stejnak slyšel) Já myslel že jsem ti spíš na obtíž (pousměju se a přejedu si rankou na krku)
Atanvarne: někdy jo. (ani bych se nedivila,kdybych se teď červenala.) boleto hodně?
Erunámo: Dalo se to, když vidím někdy lidi v nemocnici, přijde mi tohle jako nic, ale budu si tam muset dát nějakou mastičku (mrknu na tebe a jdeme vedle sebe)
Atanvarne: (usměju se.) to se divím. Když jsem to naposled udělala někomu, vil na měsíc asi 2 hodiny.
Erunámo: já bejt tak myslím že přijdu o hlasivky (Zasměju se) nebyla to náhodou ta tvoje T...tygřice? (chvíli váhám, ale pak to vyslovím)
Atanvarne: ne, ta se u toho akorát tlemila, jak cvok. By ses divil, čeho je ona schopná
Erunámo: Počkej, ty si jí taky teda řezala pod krkem? (Řeknu udiveně)
Atanvarne: jasně, ale proč se jí to tolik líbilo, tak to mi nikdy neřekla.
Erunámo: Všem se jim líbí akorád bolest (Šeptnu si pro sebe a sklopím hlavu dolů, až mi vlasy spadnou do obličeje)
Atanvarne: tak to sem netušila. (další kus cesty nikdo z nás nepromluví. Když konečně sejdem dolů na ten palouk. Ulehčeně vydechnu, domů je to jen kousek.)
Erunámo: Doufám že už si si rozmyslela, co za to chceš (Kouknu se na ní a pak zase dolů na město...Už jenom pár minut cesty)
Přidat komentář

Na Kraji Světa XIX.

15. května 2012 v 0:15 | R´n´R Maky |  Na Kraji Světa
Jen se na mě tak zvláštně dívá. "Arrg, Bille?? A na co jsi přišel?...Bille!!! Víš, že nejsem dost trpělivá."
Usměje se a řekne jako by dopovídal větu, kterou jsem neslyšela: "…A zjistil jsem, že tě pořád miluju."
Usměju se. Vzdávám to. Rozběhnu se a Billa obejmu. Taky mě obejme. "Ne, já miluju tebe."
"Chceš se hádat?" Políbím ho. "Samozřejmě, Že nechci."
´co? CO se děje? ´ Pustím Billa. "A pak, že se se mnou nebudeš bavit, viď, Lauro?"
´Ne, nebudu. Ale jelikož nic nevidím, tak se musím zeptat.´
"Jo, mě to je jasný. Ale tohle tě vážně zajímat nemusí." Bill zvedne obočí. Uculím se: " Máš moc zvědavou dceru, Bille."
´MAmíííííííííí, tak mi to řekni, co se stalo?´
"Tak zvědavou? To bude po tobě co?" Přijde ke mně a obejme mě. Dám mu svoje ruce kolem pasu a hlavu opřu o jeho rameno.
"Ne, Lauro, nic zvláštního se nestalo. Jen mě tvůj táta pořád miluje. Po mě jo? Spíš po tobě, Bille." Ve vlasech ucítím jeho rty. "Chyběl jsi mi. Ahh, ne!!" Povzdychnu si, když uslyším Mayu, jak dumá nad svou poslední objetí a blíží se k nám.
´Co se děje?´
"Co se děje?" Uchechtnu se a zvednu hlavu, abych se podívala do Billovo ustarané tváře.
"Vůbec nic. Jen se k nám řítí Maya, která tu bude přesně za..teď."
Maya se zastaví těsně vedle nás: "Jo, o mě se kecá. No hlavě že se kecá, že jo? Já nevím, jak vy, ale možná bychom měli vyrazit, jestli chceme zničit Hemlera."
Povzdechnu si. "Jdi pryč… Ale máš pravdu, takže půjdeme??"
´NE!!! Nikam se nejde. Prostě ne!!! ´ "Víš, že se mi to nel…" Podívám se na něj a Bill zmlkne. "Tak mě oba dva, Lauro i Bille, poslouchejte! Nemusí se vám to líbit, ale udělám to tak, jak chci. Takže pokud se mnou nechceš jít, nechoď, Bille, ale já to tak udělám. A Lauro, ty máš hold. smůlu, zůstat tu nemůžeš."
Přidat komentář

Život ve stínu VIII.

12. května 2012 v 19:33 | R´n´R Maky |  Život ve stínu
Erunámo: (Zakroutím hlavou, ale nakonec mě ten hnus donutíš vypít. Jenže, když se chci zase postavit na nohy, nejde mi to)
Atanvarne: (sednu si na zem a opřu se o strom. Pokud se nepletu bude ti to dost dlouho trvat, než se zvedneš.) dej si na chvíli pauzu jo? Ono překročit 2x sedmou míli není zrovna nejlehčí a zvlášť když jsi elf.
Erunámo: (Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že nás někdo sleduje. Ale nechám to bejt, alespoň pro zatím) Jak sedmou míli na dvakrát?
Atanvarne: co vás v tý škole učí? Sedmá míle je první ze 4 hranic mezi lidským a nadpřirozeným světem a na naše cesta jí 2x křížila.
Erunámo: já sem do školy nechodil...(Sklopím hlavu) Naši na to neměli a ve městě to nikdo neví, nejsme tam ani nějak dlouho (Řeknu jednoduše a zvednu se, už se cejtím líp)
Samanta: (Ráno, když jsme zrovna jedla nějakou zvěř, slyšela jsme kroky, hned jsme mizela travou a lidi sledovala. Pořád Atanvarne a toho kluka sleduju, ale oni o mě neví...Naštěstí jenže čím víc jsou do vrstev, kde jsme jenom normální kočka, tím víc ztrácím svojí moc)
Atanvarne: aha… (sklopím oči.) Už můžem jít? (zvednu se a rozhlídnu. Jen doufám, že to stihnem od teď už žádný zastávky. Rozejdu se.)
Erunámo: Nemusela si zastavovat, dostal bych se z toho (Pokejvám hlavou a zase se napiju vody)
Atanvarne: nebalamuť mě pohádkami. sama jsem si tím prošla. (Obejdu jeden strom a vydám se po uzounké cestičce.)
Erunámo...(polknu , když s ekouknu dolů,a to my cesta široká dva mětry přišla malá, taky je sotva 60 centáků...Povzdechnu si, ale stejně jdu za tebou)
Atanvarne: (nesnáším ot tady. Asi po pár metrech se cesta zase rozšíří a já před sebou uvidím to místo, kde to konopí roste. Ohlídnu se.)Neboj, už jen prá metrů, tam u tý strouhy
Erunámo: To je fajn ()Jdu krůček po krůčku, skouším s enadíat dolů, ale závoven abych nespadl, jenže pak s en atebe podívám a samozdřejmě mi noha podjede) Ááááá (Zakřičím a padám dolů, zkouším se chytit čehokoli by šlo, nakonec se chytnu nějakýho stromu, co tu roste, i když nějak divně)
Atanvarne: proboha (otočím se a poddám ti ruku. Snažím se tě vytáhnout, ale si na mě moc těžkej.) opovaž se pustit. (Zazády se mi něco mihne. Jen doufám, že to nebyl skřet.)
Erunámo: Pust mě! (Nerad bych tě stáhnul s sebou, a radši obětuju sebe, než tebe...sakra...Potí s emi ruce acejtím jak pomaloučku kloužu)
Atanvarne: ani mě nenapadne. (dívám se kolem sebe v snaze najít něco čím, bych tě vytáhla. Ted by se mi vážně šikla pomoc. Zkusím zavolat Samantu, ale silně pochybuju, že je tady. "Samanto, prosím potřebuju tě...prosím..." )
Samanta:(Skovávám se a jedním z křoví, a drbu si ucha, když mi v něm začne nepříjemně brnět a potom se ozve ona, slyším jí ve svých myšlenkách, ale ie skutečně pár metrů ode mě....Snažím se jít do nejvíc potichu, chytnu tě za oblečení a pomalu ho táhnu nahoru, skrz tebe. Hned, jakmile leze na horu, zase se rychle skovám, že to ani jedenz vás nepostřehne)
Přidat komentář

Na Kraji Světa XVIII.

9. května 2012 v 12:12 | R´n´R Maky |  Na Kraji Světa
Sice krátkej dílek, ale vypadá to , že jsem se zase dostala do tý psací nálady, ale je tu další problém: ČAS. A s ním je to snad ještě horší. Takže budu se snažit,abych sem náký dílky dala, ale za sebe neručím. Ve škole nás teď dost zkouší a pak je hezký počasí, tak lítám venku. Vážně není čas a k počítači se dostanu, možná tak na půl hoďky a to se moc stihnout nedá. Tak jen doufám, že na mě nezanevřete a vydržíte. Dík a pod perexem nový díl Na Kraji Světa....
R´n´R Vaše Maky
Celý článek | Přidat komentář

...k?

7. května 2012 v 20:01 | Maky |  For me
Tak jelikož bych se od vás ničeho nedočkala, tak si to udělám sama. Zejtra mám narozky, to nebudu mít čas vůbec na nic, ale od pátka bych zase mohla začít přidávat povídky. Opakuju MOHLA, nic neslibuju. Jen tak mimochodem taky by vás těch pár řádek do komentů nezabili!!!
R´n´R Maky
Přidat komentář

Povinnost vojáka III.

28. dubna 2012 v 15:41 | Maky |  Povinnost vojáka
Víc už jí říct nestihnu, protože pro nás přijde Kate a odvede nás na ošetřovnu. Ta vypadá normálně, i když jak já můžu říct, že něco vypadá normálně. Naposled jsem v "normálním" světě byla jako 5-tiletý dítě. Takže si toho moc nepamatuju.
"Sednout!! A vy dva ven. Nepotřebuju dozor!!!" Vyjede na dva hlídače, ty si vymění udivený pohledy a pak zavřou dveře zvenku.
"To se pořád musíš stavět Johnovi do cesty?!" Podívá se na mě a začne mi ošetřovat tvář. "Nebyl to John, ale Pete. Bylo to kvůli týhle malí."
"Jo, mě to je jasný." Prohlídne mi tvář a namaže jí takovou smradlavou mastí.
"No tak, Kate. Víš, jak to nesnáším." Zazubí se na mě a přejde k Laně. Tu si jen prohlídne a pak odejde ke skříňce a vyndá z ní holící strojek.
"Ne, já to nechci vidět. Kate…" Podívá se na mě,ale zakroutí hlavou.
"Nemůžu, Dan. " Povzdechne si a přistoupí k Laně. Zavřu oči, já se prostě nemůžu dívat, jak jí ty její krásný vlásky bude stříhat. Stejně nechápu, proč to chtěj. Asi chtějí dokazovat svojí nadřazenost. Nevím, stejně je to zvláštní. Někdo se nedotkne mícho ramene, automaticky zaujmu obranou pozici. "Promiň…"
"Nic mi neříkej. Sama jsem to zažila, vždyť víš,"pokrčí rameny:" Jo,abych nezapoměla příští týden tě přeřadí do ženských kasáren."
Vyvalím oči:"Cože?!!! Už?!! Ale to znamená, že musím vybrat někoho kdo mě nahradí." Kývne hlavou.
"Až tě přeřadí, dej si pozor. Tam je to ještě tvrdší než tady. A ony tě nepřijmou jen tak. Co jsem slyšela, tak vždy vyzvou nováčka a nechají se s někým utkat. Varuju tě, neper se a nech je vyhrát. Potom tě přijmou, ale někoho, kdo je silnější, ne." Kývnou hlavou: "Vůbec se mi nelíbí, nechat je tady."
Kate se na mě podívá a jde zavolat ty dva 2 dozorce: "Můžete je odvést. Ta malá je způsobilá výcviku."
Ušklíbnu se pořád věcná Kate.
"Tak, jdeme. Nebudu tu čekat celej den." Zařve dozorce, ani se nesnažím znát jména. Je to zbytečný. Usyknu, když mi přetáhne záda obuškem. Popadnu Lanu, která až do teď jen kouká jak sůva z nudlí, a strkám jí zpátky do hlavní budovy kasáren.
**********
Druhý den
Probudím se dvě minuty předtím než, dozorci všude rozsvítí světla a z amplionu se ozve: "Za pět minut snídaně a potom rozcvička venku v lese." Ušklíbnu se, jako vždy. Obleču se do maskáčů a stejně zelenýho trička, na nohy si obuju kožené glady.Nasadím si kšiltovku. Protáhnu se a stoupnu si před dveře. Přiběhne ke mně Lana.
"Pamatuješ, co jsem říkala žejo?"
"Jo, žádný provokace a hlavu nejlépe dolů." Usměju se:"Chytrá holka."
Přidat komentář

Život ve stínu VII.

28. dubna 2012 v 15:12 | Maky/Red Plague |  Život ve stínu
Omlouvám se za všechny přestávky a vynechání mého blogu, ale vůbec na něj nemám náladu a navíc když Red-Plague (mý jediný pravidelný čtenářce) nejde net, tak na to prostě kašlu, mno.
R´n´R Maky


Erunámo: Jo já jsme si myslel že jste nejlepší kamarádky a že se dá tygrovy věřit (Řeknu ironicky a rozejdu se za tebou)
Atanvarne: tygřici jo, ale i ona má své zásady. (obrátím oči v sloup. a pokračuju v cestě. Když konečně přejdem bažinu, naskytne se nám úžasný pohled. Málo kdo sem zavítá a proto je to tady tak krásné a nezničené.)
Erunámo: Páni…(Kouknu se na krajinu a pousměju se)
Atanvarne: (doufám, že se nepletu. Přesně středem palouku protéká malý potok, který přichází ze skalnatých peřejí na druhém konci potoka. A přesně u paty skal by mělo růst to konopí. Doufám.)
Erunámo: Jdeme? (Rád bych tu byl, ale musíme jít, myslím že to nebude krátká cesta než se vrátíme, nerad bych byl zabitej zrovna od stínů)
Atanvarne: jasně. (vydám se podél potoka. Nejradši bych vůbec k těm skalám nešla. Je to tam dost ošidné, ale co mi zbývá.)
Erunámo: Nechceš zavolat tu tvojí "kámošku"? (jdeme po nákým svahu, když se kouknu dolů, není to nějak hezkej pohled)
Atanvarne: a proč bych měla? Nebo se s ní chceš skamarádit skrz její žaludek? (zasměju se, ale ponurost tohoto místa mě nenechá dlouho se smát.)
Erunámo: Tak jsme to nemyslel (Hm, trošku mě zarazí, co řekneš, když si se k ní včera tak tulila, ale nechám to bejt. Nemám v plánu se po tvým dnešním výstupu s tebou nějak sblížit a že to my elfové bereme vážněji, než manželství)
Atanvarne: ne a jak si to myslel? (vyskočím na nízkou kamenu podestu a zastavím se. To to vždycky bylo tak vysoko.)
Erunámo: Nijak (Odpovím stroze a pokračuju v krátký cestičce) Za jak dlouho tak dojdeme?
Atanvarne: doufám, že brzy. Už teď mám víc jak sto chutí se otočit a odejít. (znovu se rozejdu.)
Erunámo: ale protože si mého bratra zachránila už jednou, uděláš to i podruhé...A já ti budu víc dlužnej...Co za to vůbec budeš chtít? (Chytnu tě za ruku a dojdu tě, ruku ti nepouštím)
Atanvarne: (zastavím se a podívám se na tebe.) Nic za to nechci. Vůbec nic. Víš vůbec, kdo já jsem? Nebo ti to nějak nedochází?
Erunámo: Promiň, ale jestli si slavná, tak já noviny nesleduju (Zaculím se, o tom bych neměl ani ponětí) a jinak jestli myslíš jako, že si elf, tak to já taky (Odhrnu svoje bílí vlasy z uší)
Atanvarne: tak to by mě nenapadlo, že jsi elf. Slyšel jsi někdy o elfce ochránkyni? (vážně některý nemají vůbec ponětí o tom, co se děje mimo to jejich malí územíčko.)
Erunámo: Jenom jsme o ní něco málo slyšel proč? (kouknu se na ní a pak mi dojde, že ji pořád držím, pustím jí couvnu o metr dozadu)
Atanvarne: aspoň, že si slyšel. To jsem já víš? (zasměju se tvýmu dost zvláštnímu výrazu. By mě zajímalo, co to mělo bejt.)
Erunámo: (Chytnu výbuch smíchu) jasně, to se ti povedlo (Pořád se směju)
Atanvarne: je ti dobře? (zvednu obočí.) to nebyl vtip a jestli mě budeš ještě chvíli provokovat, tak se na svoje zásady asi brzy vykašlu.
Erunámo: (Fajn za tohle jí odpouštím to z rána. Snažím se bejt vážně, ale uvnitř mě to bublá) Jaký zásady?
Atanvarne: proboha ty si vážně navedenej. (vzdychnu.) jsem ochránkyně. A pokud nevíš, tak já nesmím ublížit živému tvoru, teda pokud někoho nechráním, ale kvůli tobě udělám výjimku.
Erunámo: Zabiješ mě, a kdo bude ošetřovat lidi ve městě? Jsem jedinej široko daleko a pochybuju, že každej má TYGRA jako ty. Aby ho tam dopravil...ale jestli chceš, tak si posluž (Zavřu oči a čekám co udělá)
Atanvarne: ty si nákej smířenej a hned a se vším. (vytáhnu dýku. Chvíli si jí prohlížím a pak do tebe strčím a opřu tě o strom. Dýku ti přiložím na krk.) poslední přání?
Erunámo: Zachraň mého bratra, když už chceš podříznout mě (Vzdychnu a čekám, najednou mým krkem přejede hnusná bolest)
Atanvarne:(lehce ti přejedu dýkou přes krk. Bude tě to hodně bolet, ale skoro nic ti to nezpůsobí. Odtáhnu se.) doufám, že příště už takle provokovat nebudeš. (dýku vrátím za pas.)
Erunámo: (Vydechnu) Měla si to udělat (Utřu si potůček krve, co mi teče po krku) Na to že si královna všecho živího...Nemáš moc velkou trpělivost
Atanvarne: královna nejsem a trpělivost vážně nemám. (otočím se a znovu se vydám po cestě nahoru.)
Erunámo: (Ještě chvíli stojím opřenej o strom a pak se vydám za tebou)
Atanvarne: (Asi po hodině dojdeme na nejvyšší místo od něj je to po pěšině jen kousek. Otočím se a podívám se na tebe.) moje trpělivost je velmi slabá.(zavolám na tebe.)
Erunámo: Hm...(Brouknu jenom a pokračuju v 'pochodu' sakra, nějak jsem zlenivěl, když si vezmu že jako malej jsem takhle daleko chodil denně a ten už mě zmáhá tahle cesta)
Atanvarne: nemruč a dělej. (opřu se o strom a z tašky vytáhnu kousek sušeného masa a zakousnu se.)
Erunámo: (Dožvejkám svůj kousek, co jsme si vzal na cestu. Usměju se na tebe a napiju se vody)
Atanvarne: můžeme jít? Nebo potřebuješ pauzu? (podívám se na tebe a úsměv ti oplatím.)
Erunámo: ne dobrý, můžeme jít (nevím prč, ale od doby co jsem prošli rozmezí mezi dvěma stromama, se necejtím dobře)
Atanvarne: já jen, aby ses tady brzo nesložil. (zakoulím očima a vyjdu. Udělám pár kroků a na potvrzení mých slov se skácíš k zemi. Otočím se a vrátím se.Vytáhnu ze svý tašky směs bylinek a vodu.Kleknu si k tobě a donutím tě to obojí sníst a vypít.) a laskavě se nehádej.
Přidat komentář

Život ve stínu VI.

21. dubna 2012 v 20:01 | Maky/Red Plague |  Život ve stínu
Ráno:
Atanvarne:(ráno se probudím velmi brzo. Protáhnu se a jdu si vyčistit zuby a umýt obličej. Obleču se, sním pár placek ze včerejška a pak se vydám za tebou do nemocnice.)
Erunámo: (Ráno jako obvykle vstanu a jdu dolů...Jsem tam v půl pátý. hm, alespoň to tu připravím...Umeju si ruce a přichystám co je důležitý pro normální fungování)
Atanvarne:(když procházím kolem hlavní věže, na které jsou hodiny, zjistím, že je půl 8. Usměju se a rychlými kroky doběhnu do knihovny. Vrátit jednu knihu a zeptat se jestli nemají něco o kamenech. K mý smůle nemají. Usměju se a konečně zamířím k nemocnici.)
Erunámo: (Každou chvíli kontroluju hodinky...Má zpoždění..Nakonec, když mám v sedm všechno hotoví sednu si na jednu z postelí a čekám jestli se tu milostpaní objeví, nebo jestli se na mě vykašle...Čekám do osmi, když se rozrazí dřevěný dveře a ona stojí v nich) Můžeš mi říct, kde si?
Atanvarne: Když ti tak vadím, můžu zase jít. Nedělám to kvůli tobě. (zastavím se a opřu se o futra dveří.)
Erunámo: Zkuste vy paní někdo pochopit, že já mám spoustu povinností. Mezitím, co tu nejsem, nemá lidi kdo léčit...A když dovolíš, doufám že tu nikdo nebude...Jdeme (Zvednu se s přijde k tobě)
Atanvarne: tenhle tón se laskavě odpusť! (vyjedu na tebe. Nesnáším tyhlety lidi, co si myslí, že oni jen dělají. Vyjdu z nemocnice a vydám se k hlavní bráně.)
Erunámo: Laskavě, ty si odpusť ten tón. Že si někdo a já jenom blbec, co by se nejradši válel (Štěknu po tobě a nechám tě jít jako první, přece jenom, nevím kde to je)
Atanvarne: víš co? Tohle je poslední věc, co pro tebe dělám. To si pamatuj. (V bráně nás zastaví stráže a začnou mi prohledávat tašku.) Prosím vás, to to musíte dělat zrovna teď?
Stráž: je mi líto, ale je to nařízení ze shora. (prohlídnu jí tašku. Nic zvláštního.) výborně můžete jít, slečno. A teď vy mladý pane!
Erunámo: Erggg (Zavrčím na ně, ale tašku mu přece jenom podám...Stejně tam mám jenom vodu a sušený maso, tak co...Tašku mi vrátí a my můžeme jít, s ní už nemluvím)
Atanvarne: (vezmu si zpět mojí tašku a usměju se na něj. Úsměv mi oplatí. Ty stráže jsou někdy tak pitomí. Zakroutím hlavou. Chvíli tě vedu po cestě směrem k hlavnímu městu, ale pak odbočím na méně udržovanou lesní cestu.)
Erunámo: (Jdeme skrz nějakou bažinu, už jdeme zhruba dvě hodiny. Šlápnu do močálu) Můžeš mi říct, kudy to jdeme? (skoro na ní zakřičím, a to byly úplně nový boty)
Atanvarne: buď rád, že tu ta cesta vůbec je. A neřeknu ti kam jdeme, stačí že mě včera škrábla, nepotřebuju aby mi roztrhala břicho. (pronesu neutrálním hlasem, ale slyším, jak se zastavíš v kroku. )pojď a nezkoumej okolí
Erunámo: Co kdo? (Chvíli nechápu a pak mi to dojde) Ta.. Tygřice?
Atanvarne: pálí ti to. A pokud se nepletu,. tak si viděl jak mě včera škrábla.(zastavím se a otočím.)
Přidat komentář

Povinnost vojáka II.

16. dubna 2012 v 16:18 | Maky |  Povinnost vojáka
Ani jeden koment? No styďte se. Ale co já sem ten díl dám.....
R´n´R Maky
Vyskočím na nohy a stoupnu si nakonec řady. Všichni ,co jsou v této kasárně, musí vždycky v pozoru stát a čekat až kolem projde dozorce. "Ani hnout…" zašeptám a srazím paty, vypnu hruď a dívám se před sebe.
Celý článek | Přidat komentář

Kam dál